Smrt je velké téma. A týká se nás všech.

Ale jak jsme na tom se vztahem ke smrti? Co v nás vyvolává, když se o ní mluví?

V poslední době na naší klinice pak toto téma zaznívá stále častěji a je vidět, že jen málokdo z nás se smrtí pracuje vědomě a s pokorou. Při tom je to neméně důležitý moment v našich životech jako samotné zrození.

Kvalitních zdrojů informací o smrti ale naštěstí přibývá, jedním z takových je např. dokumentární seriál Surviving Death na Netflixu. Málokde ale najdeme tak komplexní, hluboké a podložené informace jako v knize Lidské vědomí a tajemství smrti od čecho-amerického psychiatra Stanislava Grofa.

A zde jsou mé 3 hlavní myšlenky, které jsem si z ní odnesl:

SMRT JAKO SYMBOL – Smrt není zdaleka jen konec fyzického života. Ve skutečně širokém pojetí se dotýká všech důležitých předělů v našich životech. Něco musí zemřít, aby se narodilo něco nového. Pokud však máme v sobě zakořeněný odpor ke smrti, schopnost hladce procházet těmito předěly se snižuje. V horším případě přichází stagnace a ta nevyhnutelně vede k problémům.

PŘECHODOVÉ RITUÁLY – Stále častěji se o nich mluví a stále častěji se poukazuje na to, jak moc nám v západní společnosti chybí. Právě při nich se dochází k vnitřní smrti ukončující jednu etapu lidského života, aby nová v plné síle mohla začít. Bez nich jsme stále tam, ale už i někde jinde, máme problém se v našich životech ukotvit a nacházet ten správný směr.

SMRT A ZNOVUZROZENÍ – Schopnost projít vnitřní smrtí a znovu se narodit se ukazuje být hlavním “mechanismem účinku” různých metod pracujících s rozšířenými stavy vědomí. Ať už je to holotropní dýchání, odborná práce s psychedeliky nebo extrémní fyzické rituály některých původních kultur, princip je vždy stejný. Díky tomu “přeživší” získávají větší fyzickou i psychickou odolnost, ztrácí strach z fyzické smrti, jsou schopni většího soucitu s jinými lidmi i přírodou a celkově žijí naplněnější život.

KF