Už od dětství cítím, že některé situace ve mně vytvářejí obrovskou emoční odpověď, která na mě občas byla moc. A tak jsem se v průběhu života naučila tyto emoce v sobě zablokovat, popřít. Jenomže s tím, jak jsem se stala mámou, tak mi mé děti začaly intenzivně dávat najevo, že to takto dál nepůjde. Nezvládala jsem ustát v klidu sebemenší projevy emocí mých dětí. Byl to začarovaný kruh křiku, následných výčitek svědomí, vyčerpání a hledání odpovědí, proč to takto u nás drhne.
Díky doktoru Fouskovi z Kliniky NAU, který mi doporučil spolupráci s paní Simonou Kičmerovou, jsem se konečně dostala na cestu poznání toho, jak jsem si sama sobě házela klacky pod nohy. Uvědomila jsem si, že viník mé zloby není nikde venku, ale je to jen odraz toho, co si s sebou v životě nevědomě nesu.
Každá terapie je jiná. Na té první pro mě bylo těžké vůbec popsat, s čím mám problém. Skoro jsem nemohla mluvit. Ze Simči jde ale takový klid a pohoda. Člověka umí skvěle navést tam, kde to v aktuální situaci bolí nejvíc a jednoduchými otázkami se dobere k jádru věci. Když nefunguje mluvení, vede cestu přes vizualizace, pohyb, zvuk. Už po prvním setkání se mi hodně ulevilo a začala jsem pociťovat, že se věci daly do pohybu.
Postupně získávám pevnější půdu pod nohama, emočně jsem stabilnější a vím, že mě ještě čeká spousta práce, ale zároveň mám k dispozici velké množství technik, jak si pomoci z emoční krize, které opravdu u mě krásně fungují. Simča mě taky učí, jak se stát sama sobě takovou terapeutkou, abych ideálně uměla v budoucnu sama identifikovat problém a poté jej zpracovat. Takže nevzniká závislost na pomoci zvenčí, ale obracím se do sebe a sama sobě začínám být terapeutem, což je přesně to, co jsem hledala. Děkuji.