Hostem šesté epizody NAUcastu – podcastového seriálu o ženském zdraví byla Terez Miralie Procházková, muzikoterapeutka a průvodkyně světem dechu, hlasu a zvuku, která je zároveň externí spolupracovnicí kliniky NAU. Rozhovor si lze poslechnout i v audio verzi na Spotify či Apple Podcasts a pokud je vám bližší video, jsme i na YouTube.

Dnes máme před sebou krásné téma, které je mi osobně velmi blízké — hlas, ženská síla a vše, co nás na cestě k tomuto tématu napadne. Srdečně vítám naši dnešní hostku, Terez Miralie Procházkovou.

Děkuju za pozvání.

Terez, abych tě trochu představila — jsi muzikoterapeutka, průvodkyně hlasem a dechem, pracuješ s dětmi i dospělými, se zpěvem, se zvuky a s dechem. Je to široké pole. Chtěla jsem, abys o tom sama pověděla — co děláš a jak vnímáš svoji práci.

Kdybych to měla shrnout, pilíře mé práce jsou průvodcovství světem dechu, hlasu a zvuku. Všechno spolu silně souvisí — máme nástroje, které nosíme pořád s sebou, ale často na ně zapomínáme. Hledáme pomůcky venku, přitom máme nejdůležitější nástroje tady u sebe — 24 hodin denně, celý život. Tyto nástroje nám nejlépe mohou pomoci a doprovázet nás. Postupně jsem si to v životě uvědomila: máme dech, hlas, tělo — co s nimi můžeme dokázat a jak je důležité pochopit jejich potenciál. To mě přivedlo i zpět k hudbě a práci se zvukem. Jsem vystudovaná muzikantka — flétna, zpěv, klavír — ale nechtěla jsem být hudebnicí v orchestru; věděla jsem, že hudba ke mně přijde jinak.

Moje cesta se zcela proměnila. Nejprve jsem pracovala v diplomatických a mezinárodních oblastech, ztratila jsem kontakt s hudbou, ale pak přišly těhotenství a mateřství — a to vše změnilo. Můj první porod proběhl císařským řezem a byl pro mě traumatizující. Druhý porod byl léčivý — přepsal trauma z toho prvního. Hlavně jsem poznala sílu dechu, hlasu a práce s tělem. Začala jsem intuitivně zpívat, pracovat s vokály a dýcháním zcela jinak — přirozeně, ne jen mechanicky — a bylo to ohromné. Když jsem rodila doma, cítila jsem obrovskou transformaci. Po porodu jsem byla týden v takové energii, že jsem se cítila, jako bych mohla letět do vesmíru. Najednou jsem si uvědomila, co všechno jsme schopní hlasem ovlivnit — jak hlas souvisí s tělem a myslí, jak jsou v těle uloženy vzorce. To pro mě otevřelo dveře do nového světa.

Začaly ke mně přicházet terapeutické ladičky a práce s frekvencemi. Tělo je jako elektrárna a reaguje na zvuky — my jsme ze zvuku. Existují i vědecká měření, která ukazují, že vznikají zvukové jevy již při splynutí buněk v děloze. Zvuk může vést k uvolnění a transformaci. Ladičky dokážou pracovat s frekvencemi tak, že se tělo začne uvolňovat až na buněčné úrovni. Tělo reaguje — každá část vibruje jinak. Zvuk je pro mě terapeutický nástroj, který může „vytáhnout“ otisky traumatu uložené v těle. Hodně lidí pracuje „uvnitř“, mentálně, ale opomíjí, že trauma je uloženo i v těle. Zvuk dokáže jemně integrovat a vyvést tyto otisky přes kůži a uvolnit je.

Když člověka bolí záda a jsou tam hluboké bloky, zvuk může tělo uvolnit a dát mu možnost, aby se ten vzorec uvolnil. Ladičky přiložené na tělo jdou do hloubky — jsem z toho nadšená. Poté, co jsem začala pracovat se zvukem, začaly se mi „srocovat“ i děti — dělala jsem terapie v léčebně, kde jsme pracovali s dětmi s respiračními problémy, astmatem nebo potravinovými reakci. Často chybělo správné dýchání.

Dech souvisí se vším. Lidé často dýchají povrchně — nahoru do hrudníku — a neumějí dýchat nosem nebo bráničně. To se odráží na imunitě i celkové fyziologii. Práce s bráničním dýcháním byla pro mě po porodu záchrana: pomohla mi, aby se diastáza (rozevření břišních svalů) nezhoršovala. Dech posiluje vnitřní svaly, napomáhá nervovému systému i celkové vnitřní síle těla.

Když jsme ve stresu, dýcháme povrchně a to spouští začarovaný kruh stresových hormonů. Naučit se zastavit a nadechnout se má velký vliv. Dech, hlas a zvuk — to jsou tři „pilulky“, které máme k dispozici pro uklidnění a regeneraci. Demonstrovala jsem to na dětech s poruchami pozornosti a autisme — někdy stačí deset minut práce, a děti jsou klidnější. U dětí to funguje rychleji, protože nejsou tolik zatížené egem a myslí, lépe přijímají zvuk a napojují se na sebe. Dnes jsme všichni přetížení zvukem a informacemi. Existuje mnoho lidí s vysokou senzitivitou, kteří jsou pak „zařazeni“ do různých diagnóz. Návrat k přirozenému zvuku vlastního hlasu, k dechu a frekvencím, které jsou tělu a mozku blízké, je pro ně velmi účinný.

To dává smysl. Doma si člověk někdy ani nevšimne ticha — pořád běží pračka, myčka apod. V tichu je těžké být, a to nás rozpojovat od sebe samých.

Ano — odpojuje nás to od pocitu sebe, od emočního i fyzického těla. Lidé často ignorují prevenci. Já učím lidi „self-leadership“ — jak vést sami sebe: jaké nástroje použít v konkrétních situacích, jak dýchat, jak pracovat s hlasem, tělem a mindsetem. Hodně lidí neumí být v čistém uvědomění, bez myšlenek — což je stav, kdy jen pozorujete. Když se naučíte dívat „za“ myšlenky nebo emoci (např. strach), zjistíte, že tam „nic“ není — a tím mu můžete pozornost odebrat a emoce se rozplynou.

Tohle nejsou ezoterické kecy — ukazuje se mi to v praxi každý den. Učím lidi, jak pracovat s myslí, kam pozornost směřovat, kde jí dávat prospěšně. I slova nesou vibraci — slova jako „kontrakce“ v porodnictví mají nízkou vibraci a mohou zvyšovat stres; proto raději mluvím o „vlnách“. Slova mají svou rezonanci — když říkáte „miluju tě“ z hlavy, je to jiné než z prožitku srdce. Slova nesou elektrický náboj a vibraci. Když něco řeknete ze srdce, rezonuje to jinak. Díky tomu jsem se naučila rozeznat autentické vyjádření od hereckého výkonu – v tom mi pomohly i zkušenosti s manipulátory.

To je silné. Manipulace nás naučí rozlišovat, co je skutečné.

Ano — a to mě dovedlo i k pravidlům v práci s klientkami: třeba slovo „kontrakce“ jsem přestala používat — místo něj používám „vlny“. V práci s ženami v těhotenství a při porodu mám externí spolupráci s klinikou — doprovázím ženy a nabízím trojfázovou předporodní přípravu. Pokud je to možné, doporučuji před porodem harmonizaci dělohy pomocí frekvencí — ideálně týden před termínem — uvolnit pánevní dno, aby se vše mohlo přirozeně rozjet.

Když jsem tehdy neznala ladičky, pomohla mi kraniosakrální technika uvolnit pánevní dno; porod se tak mohl lépe rozjet. Místo slova „kontrakce“ říkám „vlny“, protože slovo „kontrakce“ má stresovou vibraci a působí negativně na ženu, která rodí. Komunikace se ženami má velký význam. Komunikovat s dítětem v bříšku lze už velmi brzy — ne slovy v běžném smyslu, ale frekvencemi a srdečními pulsy, které dítě vnímá. To je také součást hlasové terapie: učíme se mluvit autenticky o tom, co prožíváme, a tím uvolňujeme hrdlo a pánev. Hlas je mocným nástrojem — plné mluvení je jak relaxace, zároveň stimuluje nervový systém.

Ve spolupráci s NAU klinikou se ukázalo, jak moc hlas a uvolnění hrdla ovlivňuje i děložní hrdlo — když jsou tyto oblasti uvolněné, porodní cesty se jemně otevírají. Správně nastavený dech, práce s vibrací a rezonancí hlasu je velkou podporou pro dítě a pro ženu samotnou — uvolněná těla často prožívají méně bolesti.

Dále se práce rozšířila i na ženy s endometriózou. Mnoho z nich má stažené hlasivky a potíže s mluvením o svých potřebách — u nich se často objevuje téma komunikace. Uvolnění hrdla a práce s traumaty často pomáhá i pánevnímu dnu, protože tyto oblasti spolu souvisí. Když se pracuje na hrdle a prožívá se emoce, může se začít léčit i pánevní dno — to jsou provázané „nádrže“ v těle. Komunikace je klíčová.

Zmínila jsi prevenci — dá se tomuto čelit dopředu? Jak se můžeme aktivně postarat o to, abychom si nezablokovali schopnost komunikovat?

Prevence je hlavně v projevu — v odvaze slyšet a být slyšen. Mnoho lidí se bojí poslat hlasovou zprávu; já klientům říkám: pošlete mi hlasovku, nechci SMS. Poslech svého hlasu je součást terapie: nahrávala jsem se, poslouchala a učila se. To ukazuje vztah ke mně samé — jak sama sebe vnímám. Preventivně je dobré pečovat o sebe pravidelně — jednoduché techniky jako brum, OM a jiné zvukové praxe mají silný účinek. OM má velkou léčivou sílu — uvolní nervový systém, pánevní dno i psychiku. Zvuk působí jako pohlazení po celém těle — je to masáž. Nedávno moje starší dcera byla ve stresu, a sama od sebe si vzpomněla na nástroj — hlas a dech — a použila ho, aby se uklidnila. To je prevence, která funguje okamžitě. Brániční dýchání dává energii do celého těla a funguje i během půstu – já sama jsem díky dýchání během půstu zvládla zůstat v pohodě.

Půst jsem plánovala na 7 dní, nakonec trval asi 30 dní. Po půstu mi obnovily chuťové buňky, jídlo mi chutná víc než předtím. Učím, že tělo se nevyživuje jen jídlem — vyživujeme ho i dechem, hlasem a vibrací. Uvolněné tělo mnohé vyrobí samo. Hudba jako MP3 mobilu dělá něco pro emoce, ale ne pro nervový systém — formáty bývají zredukované. Když pustíte kvalitní frekvence (např. nahrávky v původních vlnách), reaguje na to i nervový systém. To je rozdíl mezi pouhým emocionálním zážitkem a hlubokou regenerací.

Přirozené nástroje, které máme — frekvence, tóny — každý tón má svou frekvenci. Já jsem si oblíbené C-dur koncerty dlouho nechápala, pak mi došlo, že tón C nese rovnováhu. Čistá kvinta (př. C–G) má silný uvolňující efekt na nervový systém. Mozartova „Malá noční hudba“ zní v ladění 432 Hz — to jsou vysoké frekvence, které jdou do buněčné úrovně.

Když žena v těhotenství pouští hudbu miminku, funguje to?

Ano, funguje to, ale nejlepší je, když si žena sama zpívá nebo mluví. Dítě vnímá spíš frekvence než slova — rezonanci srdce a tón hlasu. Mě to ukázaly i moje děti — nejsou plaché v projevu a mají volnost vyjádření. Když jsem byla ve svojej minulosti traumatizovaná kvůli císařskému řezu, později jsem si uvědomila, že jsem dítě v bříšku „ovlivňovala“ svým vnitřním napětím, a to jsem později pracovně řešila. Rozlišení mezi jemným vedením a manipulací je, když mluvíte autenticky a pravdivě — dítě to vnímá přes srdeční a svalové frekvence. Dech a uklidnění pomůže. Když máte trému, dýcháte zhluboka — to funguje i v porodu. Použití hlasu a dechu pomůže uvolnit. Říct nahlas „mám strach“ nebo „bojím se“ je těžké, ale ukázalo se mi, že autenticita ulevuje. Pláč je terapeutický; muže učím, že pláč není slabost — když muž dokáže plakat, je to obrovský posun. Potlačené emoce se vrství, dokud jednou „nevybuchnou“. Křik a řev mohou být léčivé, pokud jsou provedené otevřeně a bez zadržování — naopak zatlačený křik dupe emoce dál do těla.

Hlasová práce je nástroj, který máme od narození — pláč, křik, zpěv — je to náš přirozený způsob komunikace. Po porodu je důležitá podpora žen v šestinedělí — tam se mnoho otevírá a žena je křehká. Děti často pláčou — nechte je plakat, je to způsob, jak vyplakat porod a prenatální zážitky. Hodně traumatu se zapisuje už v prenatálním období. Sama jsem měla trauma, které jsem zpracovala až po druhém těhotenství s pomocí terapeutky.

Existuje i rodová linie — mnohé vzorce se přenášejí generacemi. Když se díváte zpět více generací, uvidíte vzorce chování a tělesné projevy, které se dědí. Někdy se to dokonce projeví i fyzicky (např. rozštěp), a to může být spojené s rodovou neschopností vyjádřit určité věci. Můj partner pochází z rodiny, kde se rozštěp vyskytl u více dětí — je to téma komunikace, něco nevyřčeného se promítlo do těla. To může být až osm generací zpět. To jsou souvislosti, které ne každému sednou, ale pro spoustu lidí začíná věda narážet tam, kde je dobré být otevřený i jiným pohledům. Když má člověk otevřené srdce a mysl, začnou mu docházet souvislosti. Ego se stáhne a realita se promění.

Hlas je tedy implicitní součást našeho života — naučit se s ním pracovat je zásadní. Ještě jedna otázka: vidíš rozdíl v schopnosti vyjadřovat se mezi muži a ženami?

Ano. Vnímám, že ženy mají přirozenou příležitost být více propojené se svými emocemi — jsou cyklické, rodí, kojí, procházejí měsíčním cyklem. To dává prostor vnímat sebe. Muži mají obecně těžší podmínky být propojeni se svými emocemi — historicky to může souviset s rolí v lovu a potřebou být ticho, aby se nevyplašila zvěř. Doma vidím, že když já mluvím hodně, někdy to spustí u druhých instinkt úniku. Opravdu obdivuji muže, kteří dokážou najít cestu k otevření a propojení se sebou. Já sama jsem introvertní, ale umím být i extrovertní — mluvení pro mě může být meditace. Ženy umějí během minuty projít velkou škálou emocí — to je pro mě ukazatel zdraví. Dlouho jsem se neuměla naštvat, až před dvěma lety jsem si to dovolila. Muži mají pro cestu dovnitř méně „podmínek“, je to pro ně složitější. Proto smekám před každým mužem, který se otevře. Schopnost střídání emocí je pro mě zdravým znakem.

Mluvili jsme o terapii s hlasem a také jsi zmiňovala slovo „prdel“ — může to znít hravě, ale má to terapeutický efekt?

Ano — když se určité slovo rezonančně a uvolněně vysloví, může být velmi terapeutické. V jednom workshopu jsme se dlouho věnovali tomuto slovu — otevřít ústa, uvolnit hrdlo, dát tomu emoci — a bylo to výrazně ulevující. Je to nástroj, který může pomoci uvolnit nervový systém. Jak na to? Nadechni se hluboko do bránice — úplně zespodu, uvolni ramena a krk, otevři ústa, jako bys kousala do jablka, uvolni rty a hlasivky a pak silně a uvolněně vyslov slovo, které uleví. Děti se tím často uvolní — říkám jim, „použij to slovo, ale ne všude“ — funguje to jako okamžitá úleva.

Když jazyk spočívá na horním patře a dýcháte z hlubiny, uvolní se páteř a celé tělo. Jde o práci s písmeny a rezonancí, ne o „samotné slovo“ jako takové. Takové techniky mají komplexní vliv na energetická centra (čakry) i na fyziologii. S hlasem se dá opravdu kouzlit — ženy mají širokou paletu možností a nástrojů, jak se projevit a prožít víc. Je důležité si dovolit tohle užívat — nebát se projevit vztek nebo říct své potřeby. U mě se generace držely „pod pokličkou“, a když jsem to jednou „vyvztekala“ za všechny, dovolila jsem si být naštvaná a to mě osvobodilo.

Na mé matce byly vidět gynekologické obtíže, a já si uvědomila, že nechci jít tou samou cestou. Vracela jsem se do dětství, viděla vzorce a cítila osvobození — mohu to odevzdat a jít dál. Mnoho lidí očekává instantní řešení, ale zvuk a energetická práce může smazat spoustu věcí, jenže bez následné práce a změny mindsetu se vše vrátí. Proto ke mně přicházejí lidé, kteří jsou ochotni převzít zodpovědnost za svůj život. Moje práce je vést lidi k prožitku — až prožitek zasáhne tělo a nervový systém, nastává hluboký přepis. Kdo je ochoten jít dál a pracovat s tím, tomu ukážu cestu. Sama jsem prošla nedůvěrou vůči mužům a generačními otisky; učila jsem se důvěřovat znovu, po pádech a zkouškách. Trvá to — ale pak se to ukotví a stane se to samozřejmostí. Týká se to všeho — nadechnout se, projevit se, požádat o pomoc. Mnohé ženy se učí, že nemusí být na všechno samy. Mně pomohlo rozpustit generační držení emocí tím, že jsem si dovolila vztek a hlas.

Je důležité jít ze spirituality dolů do praktického života — najít rovnováhu. U mě to byla cesta přes extrémy, ale nakonec jsem si osvojila bezpečné způsoby komunikace s energií a s tělem. To je trvalá transformační cesta. Můj půst v lednu byl extrémní — nikomu to nedoporučuji bez podpory — po třiceti dnech jsem byla energeticky hodně „vyčištěná“ a někdy jsem nebyla schopná ani běžných činností. Potřebovala jsem si tu energii uzemnit. Trvalo mi dva a půl roku, než jsem našla rovnováhu a naučila se, kdy je pro mě bezpečné se „odpojit“ nahoru a kdy se uzemnit.

Když jsem byla extrémně „v hlavě“ a odpojená nohama, bylo to nebezpečné. Naučila jsem se rozlišovat, kdy je to pro mě bezpečné a kdy ne — a to u mě souvisí s pojmem „středu“ a „rovnováhy“. Moje jméno duše je Miralee — rezonuje se slovem „mirale“ ve smyslu rovnováhy. To, co učím, je ukázat cestu do vlastního středu — tam máme odpovědi a bezpečí. Intuice se mi otevřela zpátky během druhého porodu. Dříve jsem byla pořád v hlavě — přemýšlela a analyzovala — a to bere hodně energie. Myšlenky jsou energetický žrout. Proto je důležité vrátit se k tělu, k dechu a k srdci.

Tvoje práce s hlasem skutečně mění komunikaci dovnitř i ven.

Abychom žili v souladu se svým tělem, srdcem a myslí, musíme začít u srdce — tam jsou naše emoce a zranění. Je to proces, ale stojí za to.

Terez, moc děkujeme za krásné povídání. Myslím, že je jasné, jak velký význam má práce s hlasem, zvukem a dechem pro celé tělo. Kdo Terezu a její práci chce kontaktovat, najde odkaz a kontaktní info v popisku dílu. Za Naucast děkujeme a těšíme se na příště.

Děkuju moc za pozvání.