Životní situace pro nás představují výzvy. Někdy malé, někdy velké. A s jejich zvládáním se v naprosté většině případů pojí i emoce.

Emoce v nás spouští různé kaskády dějů, které stojí za mnoha (většinou?) chronickými onemocněními.

Zásadní pro práci s negativním následky stresu je pak pochopení, které emoce a při kterých situacích u nás vznikají a převládají.

To je začátek léčebné cesty.

Jak se tedy dívá polyvagální teorie na stres a emoce s ním spojené?

• Pokud se nám daří zůstávat “v klidu” a řešit situace s dalšími lidmi konstruktivně, cítíme se v bezpečí a přijímáni. Setrváváme pod vlivem ventrálního vagu. Chceme-li se vyhýbat negativním vlivům stresu na náš život, zde bychom měli trávit co nejvíce času.
• Překročí-li míra náročnosti situace naši individuální hranici (každý ji máme jinde!), aktivuje se sympatikus a my dáváme okolí varovné signály. Pokud v nás převládne vztek, budeme chtít bojovat. Pokud to ale bude strach, pak raději utečeme. Nelze nikdy dopředu říct, kterou cestou se vydáme. Ani jedna nám ale nepřinese příliš dobrého.
• Pokud situace vykazuje známky příliš velké náročnosti, nebo si prostě vzpomeneme (většinou nevědomě) na to, jak nám jako dětem nebylo v podobné situaci umožněno adekvátně reagovat, převládne dorzální vagus. Otupíme, zamrzneme a našimi hlavními emocemi se stanou bezmoc a beznaděj.

-> A co ta oranžová linka uprostřed?

-> Existují i další specifické situace?

-> Co dalšího je možné v této teorii také číst?

Na to se společně podíváme v příštím příspěvku.

(Zdroj obrázku: Freepik)