Bývají vaše reakce ve stresových situacích přehnaně agresivní nebo se naopak nepochopitelně stáhnete?

Obviňujete se někdy za své reakce na stres?

Pokud nedokážete pochopit, proč v takových momentech reagujete, jak reagujete, odpověď by vám mohla přinést polyvagální teorie.

Z jejího pohledu je vaše zvládání stresu v dospělosti naprosto logické a vychází z toho, co jste se v dětství od svých rodičů naučili.

• Přistupovali k vám rodiče s respektem a jakékoli nenadálé situace s vámi konstruktivně a v klidu vyřešili? Pak vám dali do života nejlepší předpoklad svůj stres v budoucnu také zvládat konstruktivně a v klidu.
• Nebo ve vaší výchově převládaly vypjaté emoce, křik a silová řešení? Pak jste byli “naprogramováni” řešit své budoucí situace také silou a zapojením sympatiku jako hlavního stresového systému.
• Anebo ve vaší výchově převládal strach a neustálé obavy vašich rodičů, že by se “něco mohlo stát” a když se “něco stalo”, tak to bylo do detailu rozebráno jako nejhorší věc, která se mohla stát? Pak jste dostali do vínku zvýšenou aktivitu systému dorzálního vagu neboli pohotovost k zamrznutí.

Proč vám taková analýza může být užitečná?

Už pouhé pochopení toho, že za své emoce a zvládání stresu prakticky nemůžete, je léčivé. Umožní vám to přestat sami sebe pranýřovat za své reakce a přesunout se o krok dál k otázce…

Co se s tím dá dělat?

Pokud vás to blíže zajímá, sledujte mě dále a v jednom z dalších příspěvků si to podrobněji popíšeme.