Všechny významné události v našich životech nás formují. Mohou nás léčit nebo naopak poškodit.

A je v našich životech něco důležitějšího než vlastní porod?

Stále více tak zkoumáme vliv porodu nejen na naše bezprostřední zdraví, ale na celý náš život. V oblasti výzkumu buněčné paměti a perinatální psychologie pak získáváme zajímavé odpovědi.

Dalo by se říct, že vaginální porod bez použití operačních technik (císařský řez, kleště či vakuumextrakce) je nám od přírody “dán”.

Když se narodíme jinak, třeba pomocí císařského řezu, je to určitý ústup z “přírodního plánu” a můžeme tím být ovlivněni na celý život.

Hovoříme pak o psychických tématech či vzorcích, které na první pohled s porodem vůbec nesouvisejí (viz grafika). Mohou být však pevně zaklesnuty v životech takto narozených lidí a i přes mnohdy intenzivní a dlouhodobou psychickou péči se nedaří je odbourat.

Jednou z cest, kde hledat odpovědi na tato témata, přistupovat k nim a léčit je, pak mohou být knihy a práce Matthewa Appletona či Thomase Vernyho, respektive kraniosakrální terapie se zaměřením na tzv. rané otisky.

P.S. Samozřejmě ne všechna lidská trápení jsou způsobena porodem či císařským řezem. Zároveň zmiňované operační techniky jsou zásadní a život zachraňující postupy. Třeba ale tento příspěvek poslouží jako impulz pro bližší zamyšlení na sebou samým či někým blízkým…